Kytice v Národním divadle

12.05.2019 18:07

Dojem první - divadelní dílna. Tentokrát byla zaměřena na výtvarnou stránku divadla, konkrétně scénografii. A tak už víme, že scénograf musí být zdatný v matematice, rýsování, projektování, měl by znát materiály - jejich vlastnosti, váhu, prostupnost světla atp., navíc mu nesmí chybět nezměrná dávka fantazie a představivosti, k tomu všemu to má být člověk kreativní - plný nápadů. Spolupracuje s režisérem i s návrhářem kostýmů, své nápady vytvoří v určitém měřítku a celou podobu scény budoucího představení musí mít hotovou minimálně rok před samotným začátkem nastudování hry. To vše jsme viděli a slyšeli i s příklady. A pak přišla naše chvíle - tři skupiny dostaly možnost vybrat si jednu z balad Erbenovy Kytice, k dispozici měly různé materiály (dřevo, látky, drátky, větvičky, barvy, ...) a malou scénu svého divadla, na níž nám pak odprezentovaly své návrhy, a to včetně osvětlení (konečně rozumná funkce mobilu:)) Poslední čtvrtá skupina vytvářela audionahrávku k baladě Polednice - využila zvukové efekty, přednes, vlastní klavírní doprovod ap. - a výsledek byl skvělý!
To vše se odehrávalo v nádherných půdních prostorech bývalého Anenského kláštera.

Dojem druhý - divadelní představení Kytice. Vyprodané Národní divadlo (i místa k stání jsou obsazená), Scéna (a my už díky dílně víme, jak je těžké ji vytvořit) jednoduchá, pestrá, neustále se malinko měnící, však geniálně praktická. Herecké výkony skvělé, tajemné, hrozivé a přesvědčivé - Jana Preissová, František Němec, Igor Orozovič, Iva Janžurová, Tatjana Medvecká, Patrik Děrgel, Radúz Mácha, Jana Pidrmanová, Anna Fialová, Lucie Polišenská aj. Jednotlivé balady určitě nebyly předvedeny tak, jak by se očekávalo a nabízelo. Představení nabízelo zajímavé výtvarné obrazy a vyžadovalo určitou dávku představivosti a divadelní zkušenosti.

Dojem třetí - bouřka. Vyjdeme v 16:30 z divadla. Chceme se ještě přepočítat, přeběhneme s mírnými kapkami deště pod ochranu budovy Nové scény ND. Déšť zesílí, ti poslední z nás už utíkají, aby se schovali, vítr bičuje silnici. Hřmí. Za mostem Legií je černo. Po 15 minutách se naštěstí vítr uklidňuje, můžeme přejít do KFC, najíst se a hlavně přečkat déšť. K hlavnímu nádraží docházíme už bez deštníků.

No nebyla to skvělá sobota 11. května? A užila si ji polovina žáků z 2. stupně.

 

L. Havlíková